Téměř prvomájový Praděd

Itinerár Záznam z akcie Fotogaléria Účasť

Záznam z akcie

V piatok 9.5. som po krátkej zastávke v banke a v obchode dorazil na hlavnú stanicu. Po chvíľke čakania v rade na lístky ma našiel Marek, pričom zisťujem, že sa s Hromadou nestretávame až v Kopřivnici, ale niekde skôr. Pretože nevieme presný názov zastávky, aj tak kupujeme lístky až do Kopřivnice. Mali sme ešte dosť času, a tak sme sa vybrali kúpiť si nejaké bagety do vlaku. Počas objednávania bagety Marek zvládal telefonovať s Hromadou, ktorú inštruoval, nech mi ešte kúpi nejakú celtu, keďže som žiadnu nemal.

Po pár prestupoch sme vlakom dorazili do Suchdolu nad Odrou, kde po stretnutí sa s automatickými dverami stanice stretávame aj Hromadu. Po napakovaní vecí do auta sme sa doň naskladali a vyrazili smer Morávka. Po chvíľke sme si dali ešte krátku pauzu, aby si Marek pozrel mapu, keď už teda mal navigovať. Ja som medzitým uvoľnil bezpečnostné pásy vzadu, ktoré boli schované za zadným sedadlom.

Podľa plánu sme prišli do Morávky, zastavili, preparkovali, vyložili veci a Hromada ešte raz preparkovala. Potom sme sa presunuli do náprotivšej krčmy a dali sme si jedno pivo. Pri pive sme ešte popozerali mapu a po zaplatení sme vyrazili do svahu.

Asi o desiatej večer sme dorazili na Jelení studánku, kde sme sme síce našlí búdu, ale plnú skautov a obsypanú ešte troma stanmi vonku. Zložili sme sa teda pri neďalekej tabuli. Celta od Hromady mi prišla vhod, keďže v noci troška spŕchlo. Našťastie to nebolo nič silné, takže sme sa nemuseli presúvať do prístrešku.

Ráno niekedy po ôsmej hodine sme sa zobudili, najedli, spakovali a vyrazili smerom na Praděd. Niekde na hrebeni na pol ceste medzi kopcami Velký máj a Vysoká hole sme možno tak o desiatej stretli Slanču, ktorá nám vyšla naproti od Ovčárny.

Dul západný vietor a my sme pokračovali dalej smerom na Praděd. Ako sme sa približovali, míňali sme čoraz viac ľudí, na asfaltke od Ovčárny ich bola už riadna kopa. Po asfaltke sme prešli na rázcestie Praděd, kde sme si dali krátku pauzu a pripili sme si s okoloiúcimi ujcami. Vrchol Praděd sme mali na dohľad. Akurát cesta na vrchol bola zaplnená davom ľudí a tak sme sa rozhodli ísť z rázcestia priamo na Švýcarnu. Bolo nádherné slnečné počasie, takže sme sa dohodli, že snáď prejdeme celú trasu v Sobotu až do konca.

Na Švýcarně sme si dali pivko a ja ešte aj čučoriedkové knedlíky. Posilnení sme pokračovali po červenej na Červenohorské Sedlo a ďalej na Vřesovou studánku, kde sme si dali ďaľšiu pauzu na občerstvenie a vysušenie mokrého oblečenia. Ešte než sme vyrazili ďalej na Keprník, doplnil som si zásoby vody z miestnej studničky.

Na vrchole Keprník sme sa odfotografovali a pokračovali smerom na Šerák. Až tam sme však nedošli, lebo sme sa na rázcestí Pod Keprníkem zbehnúť po modrej dole do Filipovíc. Začali sme teda klesať prudko dole. Občas sme si dali po ceste krátku pauzu. Dorazili sme na rázcestie Keprnický potok, kde sa nám nechcelo pokračovať po modrej do kopca a tak sme sa vybrali po zelenej smerom na Bělou pod Pradědem. Snáď odtiaľ pôjde nejaký autobus.

Okolo siedmej sme dorazili do Bělej, no na ten autobus to nevyzeralo a tak sme sa zložili na terase miestnej krčmy. Ja so Slančou sme si objednali pivo Šerák, zatiaľ čo Majo s Hromadou sa pokúšali
stopovať, aby sa dostali do Morávky po auto. O chvíľu nám zmizli z dohľadu, no v stopovaní sa im moc nedarilo. Po ďaľšom pive sa za súmraku dovalili Majo s Hromadou a tak sme vyrazili smerom na Olomouc.

Neviem kade sme blúdili, ale šli sme tuším nejak cez Jeseník, Zlaté hory, Vrbno, Bruntál, Huzovou a Šternberk než sme dorazili do Olomouca. Ešte sme sa cestou stavili na benzínke kúpiť nejaké pivo. Ja som chvíľu po príchode zaľahol a spal, zatiaľ čo Slanča, Hromada a Marek sa pustili do varenia. Vymysleli nový recept, ktorý by sa dal popísať ako šošovica s tuniakom, párkami restovanými na cibuľke a nastrúhaným syrom. Vraj to bolo celkom dobré.

V nedeľu ráno sme vstali asi o pol ôsmej, naraňajkovali sme sa, nahádzali sme batohy do auta a vybrali sa do centra. Tam sme si pozreli Václavské náměstí. Potom sme prešli cez Mlčochovu, Nám. Republiky až na Horní náměstí. Krátko sme sa zastavili pri modeli centra Olomouca a orloji. Tam sme si všimli akúsi vežu na ktorej boli ľudia. Vybrali sme sa teda tým smerom. Ukázalo sa, že to je vyhliadka na kostole sv. Mořice, kam sme sa po točitých schodoch aj vyštverali.

Keď sme zbehli dolu, začalo trochu pršať a tak sme sa vybrali na Dolní náměstí a zapadli tam do nejakej reštaurácie. Občerstvili sme sa vyprážanými syrečkami a asi o dvanástej vyrazili cez park smerom k autu po veci a späť na vlakovú stanicu. Na peróne sme sa rozlúčili s Hromadou a odcestovali vlakom do Bratislavy.

__47



Tu nejdete nějaké fotky.

Jen pro doplnění našeho alternativního stopovacího konce.  Řidiče pro odvoz k autu (trasu dlouhou cca 25 km) jsme stopovali asi dvě hodiny. Celkem neúspěšně, protože do našeho cíle nejel asi nikdo nebo měli děti na zadním sedadle. Gesta řidičů byla různorodá. Dokonce nám zastavil i autobus, aby nám sděli, že do Morávky už stejně nic nepojede. Nakonec nám hospodský z Relax centra Domašov, zařídil odvoz jeho bratrem, na kterého jsme si s radostí počkali další cca půlhodinu. Tímto bych mu velice ráda poděkovala, i když se k tomuti textu asi nedostane, protože za tu dobu co jsme na něj čekali, projely v našem směru asi dvě auta. Při čekání nám navíc dělal společnost lehce přiopitý místní občan a obdaroval nás svým pohledem na situaci (že nejsme vhodně oblečení na stopování a tady stejně nic nestopnem, a padla i nabídka lehkých drog, aby nám to stopování veseleji utíkalo) a při té příležitosti nám nabídl i nouzové ubytování v nevytápěném přízemí, ale pouze za podmínky, že nejsme vrazi, protože má děti a ženu.

Ještě jedna kulturní vložka z cyklu hvězdné návraty, při cestě ke Slanči do Olomouce. Někde mezi první srnkou, druhou liškou a zajícem.

                                                                                                            ..::Hromada::..