Trnavska 100

Záznam z akcie

Pohled účastníka č. 209:

Dle domluvy jsme se sešli před šestou ranní na startu v Bratislavě ve složení Marek, Tomaš Matula, Bizon, Bimbo, Laco a já. Naše pořadová čísla začínala od hodnoty 207 a to jsme na startu nebyli poslední. Stále přicházeli noví a noví nadšenci. Plánované zaznamenávání našeho vzhledového/vytrvalostního progresu lehce selhalo, když Miro zjistil, že kartu má doma v noťasu. Naštěstí měl foťák i Laco (i když s vybitými baterkami), takže po jejich výměně jsme získali první foto. Jsme ready. Vycházíme velice ostrým tempem na Kamzík. Lehce pozadu zůstala ženská část družstva, se slovy: „… přece se na začátku neuštvu…“. Na Kamzíku lehké osvěžení, foto a pokračujem. Odpojuje se Laco, aby nám později zajistil support v podobě banánů, šalátiku, živé vody a jiných dobrot. Při sestupu po kluzkém blátě vyhlašuje Miro cenu Bimba o nejlepší pád (volná disciplína po celou dobu závodu). Šlo to velmi rychle a zanedlouho jsme byli na prvním check pointu Biely kríž. Díky Evce byla změřena i průměrná rychlost cca 5.7 km/h a zdolaných prvních 12,8 km.
Opět nezastavujeme na dlouho, něco sníst a dle značek 4:10h do další kontroly. V tomto úseku si každý volíme své tempo. První setkání s vojákem (plná polní, helma, puška, kanady… 15 kg navíc), dobře si naložil. Tato skutečnost nás přivedla k myšlence, uskutečnit další ročník v ploutvích a se šnorchlem. Opět podle pravidla "je to dál, zato horší cesta" se vydáváme bahenní zkratkou. V čase 11:40 se dostáváme ke kontrole na Pezinskej babe. Každý obdržel po jedné palačince a zůstáváme na obědovou pauzu.

S novým elánem pokořujeme vrchol Pezijskej baby a míříme vstříc Čermákove lúke. Dle obdrženého plánku nás od dalšího místa dělí jen něco kolem 5 km, mě se však vlnící se terén zdál mnohem delší. "Tékila" (© by Miro) si vyžádala první oběť. Matulovo koleno si řeklo, že už toho má dost a přestalo poslouchat. Na Čermákove lůke ( 13:25, mapa hlásí 35,2km) se s Tomašem loučíme. Doplnit zásoby v blízké studánce a vyrazit na úsek s nejvyšším převýšením Vápenná. Cesta se příjemně vine lesem, podél nekonečné obory, přes kluzké skalky. Trochu zpomalujme, jdeme v příjemném tempu. Zničehonic se dramaticky zatáhla obloha a zvedl silný vítr. Déšť na sebe nenechal dlouho čekat, tak nasazujeme pršipláště, ale už se nacházíme v Sološnici, kde nás čeká support. Potrava na kolech. Bohužel byla Sološnice dalším místem ztráty jednoho člena výpravy. Únava z našlapaných cca 45 km dolehla na Bizonika.

Občerstvení snězeno a my opět vyrážíme na cestu. Přestává pršet. Marek opět zavětřil zkratku, ale tentokrát se mu vydařila. Po ostrém výstupu na hřeben jsme se octli na staré červené značce. Za celou dobu konečně nějaké výhledy a my se po červené, parádní cestičkou, dostáváme na vrchol Vápenná. Bleskurychlý pohled z vyhlídky a uklouzaným sestupem, v čase 17:40, se dostáváme ke stanovišti s "obveselenou" obsluhou (už tam byli evidentně dlouho a žízní rozhodně netrpěli). Za téměř 12 hodin chůze zdoláno téměř 50km. Pro mne pokořen osobní rekord ušlé vzdálenosti na jeden šup, od teď je další vývoj mé fyzické kondice v rukou osudu a náhody. Od další kontroly na Bukové nás dělí něco kolem 25 km. Většinu trasy už ani moc nemluvíme...cesta začíná být monotónní… míjíme Mon Repos… došlo i na slovní hry "hádej kdo jsem" a "slovní fotbal". Při sestupu do vesnice Buková se dozvídáme, že křeče u píšťaly nedovolí Marekovi pokračovat v cestě. Domlouváme odvoz od Bezinek. Za chvilku jsme na smluveném místě a už v dálce vidíme jak škodárna odjíždí v doprovodu lesáckého vozidla. Naštěstí se Laco se "strážníkem" domluvil a Mareka odvezl do dalšího místa kontroly, v nedaleké vesnici. Trošku jsem začínala mít obavy, kdo je na řadě teď. Po asfaltovém zabijáku docházíme do hospody. Je devět. Naštěstí mě Miro utvrzuje v tom, že pokračovat určitě chce, což mě těší.

Dáváme poblivku, čekuládu a v mezičase se vysušuje rozlitá kofola. Je čas. Oblíkáme teplejší věci, nasazujeme čelovky a před odchodem se dáváme do kupy s lidma, kteří cestu už aspoň jednou šli. Za kamenárkou doleva a rozcestník ukazuje cílové místo 7 hodin. Postupem času se celá skupina zvětšuje. V jednu chvíli nás může byt kolem 15. Byl to velmi zajímavý pohled, sledovat jdoucí světla v tmavém lese. Pořadatelé výborně vyznačili cestu reflexními páskami a tak se šlo parádně. Střídání chladna s návaly horka při stoupání do kopce. Cesta je více méně asfalt, opět křižujeme silnici, a nakonec narážíme na další check point Raková. Razítko a fičíme dál, není moc dobré dlouho stát, svaly rychle chladnou a tuhnou. Tempo svižné, jako kdyby nikdo neměl v nohách přes 70 kiláků. Nemám vůbec potuchy, kudy jsme šli, cesta uběhla jako nic a zastavujeme se u rozcestníku směr Dobrá Voda. Odtud se začínáme skupině lehce ztrácet, až nakonec docházíme na louku, odkud už šlapem sami. Vesnici už je vidět v dálce svítit (trochu povzbudilo morál). Příchod ke kontrole v 1:31... takové typické nedělní ráno. Odtud už musíme dojít, i kdyby se mělo stát, kdo ví co.
Kofola, oříšky, jdeme. Poslední úsek volíme po cyklostezce, bláto v lese ubírá sil. Dokopec byl nekonečný, dobíhá nás i jeden člen skupinky z předchozí etapy. Kroky dělám už jen setrvačností. Hurá, tak dlouho kýžená odbočka. Další povzbuzení morálu, cíl je pod kopcem. Ale to by asi nebyla T100 aby v závěru nepřekvapila. Při sestupu nám všem třem, v jeden raz, vypověděly kolena službu. Neuvěřitelná bolest mě donutila jít z kopce pozpátku. Při našem želvím tempu nás doslova předběhlo ještě pár lidí. Už vidíme pouliční osvětlení a cedulku s nápisem T100 CIEĽ.

Čas 4:25, v budově školy už vyspávalo několik stovkařů… zničení, unavení, šťastní... vzájemná gratulace a diplom. Další odměnou nám byl odvoz na Hajovu chatu, kde jsme byli přivítaní pomstou zahrady a domácí obuví. Po krátkém sdělení prvních dojmů se odebíráme do nachystaných pelechů. Hajo ještě dotváří dokonalé podmínky ke spánku, ale to už vnímám jen podvědomě a po 22,5 hodinách bdění a fyzického výkonu usínám.

Vítěz volné disciplíny o cenu Bimba vyhlášen nebyl, z důvodu nepřítomnosti nezávislého zhodnotitele.

..:: Hromada ::..

Itinerár

Vyskúšaj, čo v tebe je.

Stretávka o 5:50 na Hlavnej stanici (presne pri podniku Rio pod stanicou).

Info:
1. - 2. 6. 2013 TRNAVSKÁ STOVKA 40. ročník
(sobota - nedeľa) TJ ATOM J. Bohunice, TESLA Bratislava

Trasy: 100 km/3309 m, 169 km/5695 m

100 km: Bratislava, hl. žel. st. - Kamzík - Biely Kríž - Tri kamenné kopce - Pezinská Baba - Čermákova lúka - Vápenná - Buková - Dobrá Voda - Brezová pod Bradlom

169 km: pokračovanie z Brezovej pod Bradlom: Myjava - Vrch slobodných - Veľká Javorina - Mikulčin vrch - Kykula - Trenčín, žel.st.

Štart: Bratislava, hl. žel. st. (pod schodami, Žabotova ul.), 1.6.2013, 6.00 - 8.00 h

Cieľ:
- 100 km: Brezová pod Bradlom, 2.6.2013 do 8.00 h
- 169 km: Trenčín, žel.st., 2.6.2013 do 24.00 h

Štartovné: 2 EURA