Zimný Horoklubstret

Zimný Horoklubstret

Záznam z akcie

Jakožto nejméně zkušený zástupce ščiaplinistů na srazu, jsem byla zvolena optimálním členem pro sdělení dojmů za "moje" družstvo. Jen stručné skvosty podujatia.


PÁTEK
I když jsem na chatu dorazila mezi posledními (protože, ano Praha je daleko), i tak si vím představit ty rozradostněné tváře při setkání na verandě, doplněné objetími a vlídnými slovy. (Snad) stejně jako já se těšili na tuto akci a očekávali od ní velké věci. A přesně tak se i stalo!


SOBOTA
(pzn. časy jsou čistě orientační)

0:31
„Tímto Vás tady všechny vítám, na zimnom horoklub stretnutí…“, ujal se slova Hajo (Matula přikyvuje v pozadí). Následovalo vysvětlení programu pro jednotlivá družstva: pěší, lyžaři, skialpinisti – náročnost, časová osa a samotné rozdělování členů do skupin. Velice zajímavé bylo mé „slovo“ do pranice…. „Hromada, ty sa hlásiť nemusíš, ideš s nami na skialpy“. Nuž vymalované.

1:02 – 4:48
Diskuze na volná témata, hra na kytaru, neodolatelný zpěv, a odpíjení kvalitními decovými hlty ze Saguara, které Saguárem už dávno nebylo (ten, koho se to týká, by nám určitě s radostí pověděl více o svých vnitřních pocitech).

Okolo 11:09
I když budíček byl domluvený na neskutečný čas, někdy na sedmou hodinu, tak i sám navrhovatel vydržel napínat celou skupinu až doteď. Raňajočky, počítání vypitých panáků, pozvolný odliv účastníků do terénu.

12:07 – 17:15
V tomto časovém mezníku pro mne začala zkouška ohněm. Možná nejen pro mě. Posbírat vybavení do terénu, nasadit pásy a jdeme. Do kopce je to brnkačka, jen ten dech kdyby stačil na vedoucího skupiny. Počasí bylo jako malované, stromy zasněžené tak, že jsem si ani nemyslela, že tohle tuto sezónu ještě uvidím. Potkáváme skupinu pěších a vydáváme se směr Krížava, vysielač. Krásné výhledy si žádaly o foto.



No, není na co čekat, pokračujeme a dostáváme se k prvnímu sjezdu. Je úplně jedno, na kterou světovou stranu to bylo, pro mě bylo důležitější, že si po prvních obloučcích Hajo všiml, že bych ocenila pár rad do života skialpinisty. Od mého posledního pohybu v terénu byl sice jistý pokrok, ale nejsem si jistá, že to stačilo. Chalani ale se mnou měli svatou trpělivost. I když mi ujela lyže do potoka (ano, do příště budu mít brzdy) a znova, když mi výstup do prudkého kopce s praktickou výukou otoček trval trochu déle. Potom jsme se znova napojili na červenou značku a zamířili na Veterné, odkud byl naplánován další sjezd.


Po hřebenovce tulení pásy v rychlosti radostí hučely. Sundáváme pásy, a ani nemrknu a kluci jsou pryč. Sice jsem měla zaječí úmysly, ale po půl minutě přemýšleni, jsem se vrhla mezi stromy, následujíc krásné obloučky mých spolujezdců přede mnou. Hodnocení si nechám pro sebe, ale ten závěr jsem prý měla efektní. Ten samý svah vyšlapat nahoru, už nebylo tak náročné, díky mírnějšímu sklonu. Mezitím se na hřebeni vyrojilo několik lidí se snowkity a slunko blížící se k obzoru, nám naznačovalo, že je čas vrátit se zpět. V každém případě, i přes mé unavené fyzické já, jsem se utvrdila, v čem je kouzlo skialpinismu a proč se musím, a hlavně chci, dál zdokonalovat a jednou brázdit svahy Chamonix.

Cca 17:33 – ???
Za odměnu všem za strávený den venku byl vynikající kuchařův „majstrštik“ v podobě masa pečeného v ozajstné peci (a dost ho bolo aj na druhý deň, a asi ještě deň po akcii a možno aj potom), brambory a šošovica s hubami. Společenské hry ovládly celou místnost, i trošku Saguára zase bylo a pivo na doplnění tekutin. Lidi se pomalu vytráceli do postelí, aby měli sílu na další den.


NEDĚLE
Podle mě, typický poslední den akce. Pro některé opět celkem těžké ráno. Na svah každý tak nějak po vlastní ose, využít permíce a zase nově upravené sjezdovky. Úklid chaty proběhl jako v nacvičeném scénáři. Foto před chatou a rozloučení s panem domácím, s příslibem letní návštěvy místní ferraty a pomoci při zpracování dřeva na další zimu.


Tímto bych chtěla poděkovat organizátorům, Hajovi i méně výřečné Matule. Tato událost ve mně zanechala opravdu nezapomenutelné zážitky, které si, doufám, budeme dlouho připomínat.




..::hromada::..

Itinerár

Ľudkovia, po dlhšom uvažovaní a rade múdrejších som sa rozhodol tento rok zimný Horoklubstret umiestniť do pre nás menej známej destinácie Martinské hole. Vhodne prostredie aj pre lyžiarov, bežkárov, skialpinistov alebo peších turistov.


Ahojte, pár organizačných vecí



Piatok
- v piatok by sme sa mohli do 17 pohnúť z BA, predbežne som nahlásil príchod na 20 večer; rátajte so zápchami
- ja môžem ísť autom, ďalší sa nahláste; bude treba minimálne 5 áut
- posledná časť cesty ja za závorou, ktorú nám musia otvoriť, bolo by teda vhodné prísť tam plus-mínus naraz
- táto časť cesty je v snehu, blate a strmine, môže to byť ťažšie zjazdné (zavisí od aktuálneho stavu cesty, ktoré nie je asfaltová...)
- pri vhodných podmienkach sa autami dá dostať na parkovisko približne 50m od chaty
- na piatok večer si prineste nejaké vlastné jello a pitie

Sobota
- raňajky vo vlastnej réžii, niečo drobné na obed, čo si viete vziať so sebou (počas túry možno cez obed nebudeme pri bufetoch)
- rátajte s celodennou túrou/lyžovaním/športom (spresníme s Matulom)
- večera spoločná (spresním, dohodneme sa ešte)

Nedeľa
- raňajky vo vlastnej réžii
- v pláne nejaká menšia túra
- chatu môžeme vypratať až poobede, len sa treba dohodnúť s chatárom
- pri odchode bude treba upratať (rátajte hodinku)


Ubytovanie je zabezpečené na chate Urbár priamo na Martinských holiach.
Cena ubytovania bude 5e na noc a je rezervovaných 20 miest.