Babia hora

Itinerár Záznam z akcie Fotogaléria Účasť

Záznam z akcie

PÁTEK
Po zajímavé a poněkud prodloužené cestě na neustále odkládaný přechod Babí hory, jsme lehce pozměnili plán a zaparkovali v dědině Novoť. Už po pouhých deseti minutách v místní obci jsme si všimli, velice zvláštního jevu a to, že je zde zvykem vodit krávy namísto psů. Několika fotografiemi jsme zachytili místní mrav a vydali se k prvnímu noclehu. Slovensko-polský hraniční přechod, konkrétně terasa budovy k pronájmu. Piškvorky, víno, předčítání knihy. To vše předcházelo spánku za neustálého, intenzitu měnícího, deště. Během noci nás počastovali svou návštěvou i místní chlapci z dědiny. Poprvé se jen podívali, že je přístřešek obsazený. Podruhé, nám k tomu pustili i hlasitou muziku. A potřetí, jinak by to nebylo jako v pohádce, dokonce vyskákali z aut, posvítili si na nás baterkou. Se slovy, "oni tu furt sou" jeli pařit/vařit jinam. Z jejich dialogu jsem moc neodtušila, o co jim šlo, ale k mojí radosti se už neukázali.



SOBOTA
Následující den, nás čekalo cca 31 km, což by nebylo až tak náročné, ale aby to zajímavější, noční průtrž zajistila i bahnitou zábavu. Přes Pilsko stále po hraniční čáře. Když nejde příroda za Tebou, dojdi si k ní, jinak řečeno, po ladném upadnutí do bahna zase jako prase. Pravá noha doleva, batoh doprava a já za ním. No nádhera. Naštěstí, už to bylo ke konci dne a viděl mne jen jeden polský pár. Nebyl by to pro mne ten pravý výlet, se všemi zážitky, kdyby část pochodu neprobíhala po tmě. Přítomní a zasvěcení ví, o co jde. Dosáhli jsme plánovaného ubytka "Gluchaczki", kde nám společnost dělal polský Borec (ano, s velkým B). Jeho plán strávit na "výletě" tři týdny a dostat se až na Podkarpatskou Rus. Z naší strany sklidil obdiv, ale to bylo poslední, co nám řekl. Pak se nechal slyšet, že češtině nerozumí, že se dorozumí jen se slovákama (čemuž dodnes nemůžu přijít na kloub, proč to tak je, když my jim rozumíme, ale prosím). Závěr dne obohatili dva polští turisté, kteří s neuvěřitelným a hlasitým jásotem dorazili kolem desáté večer. Jejich radost, že spaní našli taky, byla nepřeslechnutelná.
Shrnutí prvního dne: mlha, bláto, kloši (pozor, terminus technikus pro skoro-klíště).

NEDĚLE
Ráno. Perfektní námraza kolem chatky. Buzení lehce před východem slunce. Bude krásně. Tričko i boty... hmmmmmm... studené, mokré. Neděle byla ve znamení výstupu na Babí horu, po polsky Diablak. Nejprve přes nejsevernější bod Slovenska, pak Malá Babí, a na to že je malá tak dost překvapila. Měla nejen převýšení z našeho směru 500m na dvou a půl kilometrech, ale i několik předvrcholů. Parádní zapekač. Pak už jen závěrečný výstup do mraku na nejvyšší vrchol Beskyd, samozřejmě doprovázený větrem v nárazech, hrubým odhadem, kolem 60 km/h. Výhledy maximálně do vzdálenosti 50 metrů, tak aspoň zápis do vrcholové knihy. Během dobývání do schránky jsem se ne úplně dobrovolně dostala asi na dvacet fotek do rodinných alb cizích turistů. Pod kopcem se nám otevřel krásný pohled, doufám na vrcholy dalšího výletu, Vysoké Tatry. Při sestupu do Slané vody, jsme se neustále předbíhali s rodinkou, která spěchala na stejný autobus z Oravské Polhory. Setrvačností jsme se dotřepali až na začátek asfaltky, kterou jsme rozhodně šlapat nechtěli a stopli si odvoz dolů k zastávce. Spěchající rodinka zůstala v prachu cesty za námi. Do Námestova jsme sice dorazili s nečekaným předstihem, ale bylo nám to houby platné, protože na odvoz k autu jsme si museli počkat přes dvě hodiny. Časovou mezeru vyplnil pochybný lokál poblíž nádraží. Ale co, když se člověk nedívá na čím si to míchá, a v jakém stavu je podšálek, tak ta káva opravdu bodla a zbyl i čas na poslední doušek tekuté energie (úspěch s předáním nabitých zkušeností s bídou 40%, stále se mám co učit).
Zase v obci Novoť, auto nám nechali v pojízdném stavu, odjezd směr domov.




Foto: Z. Stavinoha, B. Fialová, R. Jurková

                                                                                                                 ..:hromada:..