Feraty - Eisenerz, Palfau

Itinerár Záznam z akcie Fotogaléria Účasť

Záznam z akcie

Pod záštitou CK Bison se uskutečnila zábavně/sportovní událost v oblasti štýrského Rakouska. Výborně zajištěné ubytování, doprava, sportovní a gastronomické aktivity i s tlumočením přinesly velice příjemné víkendové zážitky.

Jízda z Bratislavy klimatizovaným vozem značky Škoda až do městečka Palfau proběhla hladce, stejně jako ubytování v místním kempu. S páskami na rukou jsme hledali ideální plochu pro náš příbytek. Naštěstí bylo z čeho vybírat, protože co se týče m2 stanové plochy na obyvatele, tak jsme jasně překračovali běžný standart. Prostor stanu skýtal neuvěřitelné možnosti ložnice/šatna /bar/sušárna/halový badminton.
Večerní kulisu před zalehnutím (i během usínání) dotvářel už jen zvuk posuvných dveří dodávky.


SOBOTA
Naše první zajištěná cesta Eisenerzer Steig (C/D) vedla na vrchol Pfaffenstein Westgipfel (1865 m). Nástup mi těžce naložil, bylo to lehce do kopce, ale jinak Sehr schön und Sehr gut půldruhé hodinky vertikálního pohybu. Ale nebyla by to opravdová akce Horamu, kdyby vládlo nudné slunečné počasí po dobu celého výletu. Při sestupu nás zastihla bouřka s krátkou průtrží. Moje fotografická dušička jen jásala, nejsem si ale jistá, zda bylo mé nadšení sdíleno ve stejné míře.





Když už slunko zase pralo, my odložili bundy, sestoupili po rozblácené cestičce a zdolali překážky na trati (ve formě padlých zlých stromů), velice mile nás překvapila pivní studánka v závěru. Lahve se zlatavým mokem, vychlazené na ideální poživatelnou teplotu vybízely ke zkrocení žízně. Díky za tento svlažující nápad, a pokud by se to mělo stát tradicí, jsem pro.


Po návratu zpět do kempu jsme zaznamenali zvýšenou hustotu lidí, ale nejvíce zaujal strýco s „vznášedlem/vrtulníkem“ na dálkové ovládání, který se učil vyladit koordinaci pohybu stroje mezi stany a auty. Mezi další kratochvíle místního kempu dozajista patří zatloukání hřebíků. Nemohli jsme nevyzkoušet. Pro větší adrenalin ovšem nutno zatloukat tenčím koncem hlavy kladiva a výpočet trajektorie a síly úderu byl nezbytnou nutností.



NEDĚLE
Nedalo nám to a na druhý den jsme chtěli otestovat cestu vyšší obtížnosti. Volíme Bürgeralm. Nástup k ferratě byl výrazně kratší a samotná ferrata traverzovala relativně krátký úsek s převýšením devadesáti metrů a občas bylo potřeba i baletních kroků.


Cesta vedla i přes dva mostíky, které celkově zvýšily atraktivitu zvolené trasy. Pro zajímavost most nepálského typu

a klasický dvoj-lanový most (každému téměř na míru)

oba obtížnosti B.

Třešničkou uvnitř dortu byl úsek ferraty obtížnosti F (pěkné bříško o délce cirka 10m). Tento úsek jsme si však prohlédli shora, z déčkové „zkratky“.
Nedělní zážitek z ferraty byl obohacen o podívanou, kterou bychom nemuseli mít. Neměla jsem tu čest vidět pana instruktora v akci, ale z vyprávění zpoza hrany, se tam odehrávalo něco nevídaného. Instruktor „vytahoval“ klientku téměř celou ferratou a několikrát bylo použito i lano, aby nebohé, evidentně začátečnici, pomohl. Na stupnici obtížností to nebylo ani A (Asi pohoda) ani B (Bát se dá), ale rovnou D (dost těžké). Každý vnímavý sportovec se dočte, že na takovou obtížnost je třeba oplývat některými vlastnostmi jako jsou síla, zručnost a trocha těch zkušeností. Ale co by člověk neudělal pro zážitek a dobrou fotku, že ano. Jejich veselý smích se nesl údolím.

Celkově hodnotím tuto akci deseti zpocenými rukavicemi z pěti. Upustila jsem od shrnutí ve třech bodech, protože sdílet emoce při takových sumarizacích je lepší vždy v kolektivu, kdy si můžete otevřeně poplakat a projevit tím své upřímné dojetí z vydařené akce.

P.S. Výborná byla rovněž předpověď počasí MatulaMeteo: „Buď bude pršet anebo pršet nebude.“

                                                                                                                    ..::Hromada::.

Zbytek fotek tady.